Aura je podle parapsychologie, alternativní medicíny, teologie a okultních věd energetické pole okolo živých organismů. Nejen u lidí, můžeme jí vidět i u rostlin a zvířat. Lidé zabývající se aurou popisují barvy, tvary a defekty aury. Podle nich se auru může naučit vidět téměř každý.
Aura se skládá z vrstev. Základní dělení je na nižší tělo, astrální tělo a vyšší tělo. Jsou systémy, které rozeznávají jen tyto tři vrstvy, jiné až sedmnáct. Vrstvy se liší frekvencí energie, která je tvoří. Nelze si je ale představovat jako slupky cibule, ale spíš jako matrjošky, které jsou plné a větší vždy zasahuje dál, než menší, která je do ní vnořená. Aura má různé barvy a vlastnosti. Je to obrovská energie která obklopuje tělo každého z nás. Někteří dokáží auru vidět. Většina lidí tvrdí že jsou to mýty, ale vědci potvrdili, že kolem člověka je opravdu nějaká hmota, která připomíná náš obal.Aura má být energetická struktura, kterou spoluvytvářejí vnitřní prána (neboli energie Paramátmy), kterou využívá átma, a vnější prána přijímaná čakrami a je projevem životních aspektů v energetickém poli. Jsou zde přítomny veškeré emoce, myšlenky, představy, zkušenosti i záměry, které člověk má.Základní vlastností energie v auře je pohyb. Pokud se energie nehýbe nebo je blokována, může se projevit jako bolest nebo nemoc fyzického těla, špatné mezilidské vztahy nebo negativní životní situace. Pohyb se dá obnovit pomocí léčitele.
Nevěděcký pohled
Někteří lidé identifikují auru s elektromagnetickým polem. Tvrzení, že taková pole je schopno vnímat lidské oko, je považováno zaparanormální - mnohá, výrazně citlivější zařízení při pokusu zachytit toto pole neuspěla. Některé výzkumy ovšem takové elektromagnetické pole pomocí přístrojů zachytily, například výzkumy Mezinárodního institutu biofyziky v německém Neuss.Jiní lidé samozřejmě tvrdí, že se o elektromagnetické pole nejedná.Orgánem "vidícím" auru nemusí být oko. Zmiňována je 6. čakra také zvaná třetí oko. Zrakovým vjemem je pak superpozice obrazu z oka a z čakry. Tato teorie je podporována případy, kdy lze vidět auru i se zavřenýma očima či kdy ji "vidí" i slepí lidé.
Umění vidět
Umění vidět a rozpoznávat auru není zdaleka tak složité, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě záleží na způsobu, který zvolíte.Vidění aury, podobně jako většina typů jasnozřivosti, závisí na očích a vůbec normálním procesu vidění. Fyzikální a jasnozřivé vidění jsou velmi úzce propojeny. V obou případech jde o formu percepce, které umožňují mozku přijímat energii různých typů jako obraz.
Normální vidění
Oči přijímají světlo - a světlo je vlastně formou energie. Oční čočka zaostřuje světelnou energii na světločivá nervová zakončení sítnice, která je připojena na optický nerv. Sítnice ovšem přemění tuto světelnou energii na proud velmi složitých elektrických signálů (oko údajně numericky řeší rovnici vedení tepla - slouží to k rozeznání jednotlivých objektů a na tomtéž principu funguje (a to je fakt) i zpracování obrazů z Hubbleova teleskopu a tyto signály jsou vedeny optickým nervem až do mozkového centra zraku (které je umístěno v zadní části mozku). Mozek následně vyhodnotí tyto signály jako obraz - což obvykle nazýváme běžným viděním.
Vidění aury
Čakra třetího oka (místo přesně mezi oběma očima) přijímá mnohem subtilnější typ energie než je světlo. Tento typ energie může být přijat právě pouze touto čakrou, tedy pokud je aktivováno a naladěno na percepci této energie. Čakra třetího oka je úzce spjata s optickým viděním. Energie, přijatá tímto centrem, je postoupena také zrakovému centru - tedy stejné části mozku, jako normální zrak. Mozek pochopitelně všechny informace, které dorazí do centra vidění, interpretuje jako obraz, tedy v našem případě jako barevnou plochu, obklopující pozorovaný objekt.Oči jsou orgánem pro normální zrak (smyslový orgán). Čakra třetího oka je orgánem pro mimosmyslové vidění (mimosmyslový orgán).Oba tyto orgány jsou umístěny v podstatě na stejném místě, tedy čakra třetího oka mezi oběma fyzickýma očima u kořene nosu, což přímo nabízí myšlenku, že spolu úzce souvisí a existují mezi nimi blízké vazby. Z výsledků mých vlastních výzkumů vyplývá následující: všechny formy jasnozřivosti jsou úzce napojeny na normální zrakový proces. Jakkoliv je zde úzké spojení mezi normálním a jasnozřivým viděním, aura není světlo, ani žádná z jeho forem. Někteří bláhoví lidé se domnívají, že aura je typem elektromagnetického vidění, tedy světlem s vyšší frekvencí, a to je pak vnímáno jako úkaz jasnozřivosti. Kdyby to ovšem byla pravda, bylo by možné auru detekovat a měřit, protože přístroje moderní doby jsou natolik citlivé, že se dokáží vyladit na jakoukoliv frekvenci - gama záření, infra, UV atd. lze detekovat, auru nikoliv. Závěr, který z toho vyplývá je jednoznačný - aura NENÍ složena z žádného typu elektromagnetického vlnění.